Aktuální otázka dioxinů

Co jsou to dioxiny
Termínem „dioxiny“ se označuje skupina látek, do které se počítá 75 polychlorovaných dibenzo–p–dioxinů (PCDDs), 135 dibenzofuranů (PCDFs) s velice rozdílnou toxicitou pro živé organismy. Jejich společnou vlastností je jejich nízká rozpustnost ve vodě, naopak vysoká rozpustnost v organických rozpouštědlech, schopnost bio-akumulace ukládáním v tukové složce organismů a dále značná chemická stálost v prostředí. Dioxiny, na rozdíl od polychlorovaných bifenylů (PCB), nebyly nikdy vyráběny (s výjimkou pro vědecké účely) a byly tedy nežádoucím vedlejším produktem výroby některých herbicidů, PCB aj. Jejich přítomnost ve stopových množstvích lze však prokázat v mnoha složkách životního prostředí (vzduch, půda, živé organismy) na celém světě. Dioxiny jsou v prostředí již tisíce let, protože jejich zdrojem jsou také procesy hoření (velké lesní požáry, sopečná činnost) s přítomností chlóru v organické hmotě, ke kterým v moderních dějinách lidstva přistoupily některé průmyslové výroby, kde dioxiny vznikají jako doprovodné složky. Hlavně se jedná o emise při spalování komunálního a nemocničního odpadu, materiálů s PCBs, metalurgická výroba, emise cementárenských pecí, tepelných elektráren, výroba některých pesticidů a chlorovaných chemických látek, výroba PVC, bělení celulózy chlorem, ale i automobilová doprava, spalování zvláště hnědého uhlí v domácnostech a mnoho dalších odvětví průmyslu a lidské činnosti, včetně doutnajících skládek. Význam dioxinů v životním prostředí není dán pouze jejich mimořádnou nebezpečností, ale i skutečností, že všechny ostatní chlorované látky při likvidaci spalováním, či jiných spalovacích procesech se částečně přeměňují na dioxiny.

Historie incidentů

Do obecného povědomí se dioxiny dostaly při havárii závodu na výrobu pesticidů v italském Sevesu v roce 1976. V roce 1999 se objevil tzv. „dioxinový skandál“ v Belgii, kde prostřednictvím kontaminovaného krmiva došlo k postupu těchto látek do hospodářských zvířat a dále do potravin. Další případy postižení lidí účinky dioxinů jsou známy z kontaminovaných herbicidů ve vietnamské válce (Agent Orange) a expozice pracovníků při některých chemických výrobách (např. výroba pentachlorfenolu).

Toxicita

Na jedné straně se dioxiny označují za nejtoxičtější látky „vytvořené“ lidskou činností a uvolněné do životního prostředí, na druhé straně však není popsán případ smrtelné otravy člověka. Ovšem akutní toxicita 2,3,7,8-TCDD pro laboratorní zvířata (krysu) je mimořádná. Je mnohonásobně toxičtější než např. strychnin nebo kurare.

Účinky na živočichy

Krátkodobá expozice vysokým dávkám vyvolává u člověka kožní změny jako chlorakne, tmavé skvrny na kůži a poškození jater. Při dlouhodobém působení je zasažen imunitní a nervový systém, žlázy s vnitřní sekrecí a jsou porušeny reprodukční funkce. Chronická expozice u zvířat vyvolává některé druhy zhoubného bujení.

Akceptovatelné hladiny dioxinů pro člověka

WHO doporučila, aby byla pro dioxiny respektována přijatelná denní dávka ze všech zdrojů (ADI) 1-4 pg/kg tělesné hmotnosti člověka za den. To znamená, že pro člověka vážícího 70 kg  je tento limit 70 – 280 pg/den. Denně člověk přijme cca 120 až 180 pg dioxinů převážně z potravy v závislosti na stupni industrializace prostředí v kterém žije a na skladbě svého jídelníčku, z čehož např. na drůbež připadá cca 12 – 20 pg/den.

V devadesátých letech minulého století byl nedostatek znalostí o obsahu těchto látek v jednotlivých složkách prostředí (tzv. hodnoty pozadí), proto nebyly maximální hodnoty dioxinů v potravinách oficiálně stanoveny. Pro případ řešení belgické „dioxinové kauzy“ byl v našich podmínkách stanoven Hlavním hygienikem ČR pracovní limit pro živočišné výrobky s výjimkou ryb ve výši 5 ng/kg tuku pro obsah 2,3,7,8-TCDD (2,3,7,8-TCDD je karcinogen I třídy). V současné době platí limity stanovené nařízením Komise (ES) č. 1881/2006, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách, kde jsou stanoveny maximální limity pro „dioxiny“ i pro sumu dioxinů a tzv. „dioxin-like“ PCBs (PCB s dioxinovým efektem).

Vyšetření na obsah „dioxinů“

Státní veterinární správa provádí odběry a analýzy vzorků živočišného původu od roku 2000. Zpočátku prováděli veterinární inspektoři odběry vzorků kafilerních tuků (dokonale homogenizovaný průměrný vzorek z populace zvířat v ČR), dále vzorky kaprů, másla a od roku 2004 též masa krav a vajec pro analýzy na obsah tzv. „dioxinů“ (PCDD/F): polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů (PCDD) a polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF) a také 12 kongenerů polychlorovaných bifenylů, které vykazují toxikologické vlastnosti podobné dioxinům, a jsou proto označovány jako PCB s účinkem podobným dioxinům (DL-PCB). Do lidského organizmu se z více než 90 % dostávají tyto látky cestou potravin, především potravin živočišného původu.

Analýzy vzorků prováděla do roku 2005 Národní referenční laboratoř pro dioxiny Ministerstva zdravotnictví ČR při OHL Frýdek-Místek. Od roku 2006 analýzy provádí v rámci tohoto monitoringu SVÚ Praha technikou vysokorozlišovací hmotnostní spektrometrie (HRGC/HRMS) u určených komodit v určených krajích a to kafilerní tuk, rybí moučky, hovězí a vepřové maso, drůbeží maso, maso divokých prasat, slepičí vejce, syrové mléko, máslo, kapr. Všechny vzorky vyhověly limitům nařízení Komise 1881/2006. Bližší informace lze získat z publikovaných výsledků národního monitoringu cizorodých látek na oficiální webové stránce SVS ČR: www.svscr.cz

SVS ČR