
V České republice považujeme za samozřejmost, že z kohoutku teče nezávadná pitná voda. Pokud jsme napojeni na veřejný vodovod, spoléháme na jeho provozovatele, že dělá vše pro to, aby nám dodával vodu kvalitní, což také obvykle dělá. Ale pozor, má to jeden háček. Dodaná voda totiž v konečném úseku protéká rozvodem vody v naší budově (odborně správně „vnitřním vodovodem“), za který však již provozovatel veřejného vodovodu odpovědnost nenese. A přitom na jeho stavu záleží, zda nám i z kohoutku v kuchyni, ve třídě, v nemocničním pokoji, v ordinaci a jinde poteče voda v dobré kvalitě či nikoliv.
Průchodem vnitřním vodovodem může dodaná pitná voda pozbýt svou kvalitu, nejčastěji co do barvy, chuti či pachu, což naštěstí poznáme svými smysly. Ale některá nebezpečí svými smysly nepoznáme. Týká se to např. bakterií, zejména legionel, které se mohou pomnožit v teplé vodě a způsobit těžký zápal plic hlavně u osob se sníženou imunitou, nebo olova, které se louhuje ze starých olověných domovních rozvodů nebo vodovodní přípojky. Expozice olova poškozuje nervový systém a může způsobit pokles inteligence a poruchy chování a učení u dětí, nižší porodní hmotnost novorozenců nebo kardiovaskulární onemocnění u dospělých. Známá jsou ale i další rizika, např. vyšší koncentrace mědi v domech s měděnými rozvody a agresivní vodou, propojení vodovodu pitné a nepitné vody (pokud existuje dvojí rozvod vody v budově) atd.
Z výše uvedených důvodů evropská směrnice 2020/2184 o pitné vodě požaduje, aby členské země EU propagovaly posouzení a řízení rizik u vnitřních vodovodů, které by uvedená i jiná rizika odhalilo a sanovalo. Jako minimum však musí členské státy zajistit, aby bylo provedeno toto posouzení u tzv. prioritních prostor či budov, a to alespoň z hlediska rizika olova a legionel.
Zde je ke stažení celý dokument, který obsahuje důležitá doporučení Státního zdravotního ústavu:
Doporuceni_SZU_pece_o_vnitrni_vodovody_20250620Stáhnout
Zdroj: HSHMP