https://bezpecnostpotravin.cz/nove-genomicke-techniky-v-ekologicke-produkci/

Vydáno: 30. 9. 2025
Autor: BIOTRIN
https://bezpecnostpotravin.cz/files/2025/09/genomicke-techniky_orez-300x165.jpg 300w, https://bezpecnostpotravin.cz/files/2025/09/genomicke-techniky_orez-768x423.jpg 768w" alt="" width="900" height="496" class="wp-image-87023" style="box-sizing: border-box; height: auto; max-width: 100%; border: 0px; display: inline-block; vertical-align: bottom; contain-intrinsic-size: 3000px 1500px;" loading="lazy" decoding="async" />
Foto: Shutterstock

V současné době platné předpisy EU pro ekologickou produkci (Nařízení EU 2018/848) vylučují použití moderních biotechnologií, včetně geneticky modifikovaných organismů (GMO) a organismů vzniklých pomocí tzv. nových genomických technik (NGT), které jsou podle stávajících pravidel stále klasifikovány jako GMO. Skupina zejména německých a nizozemských vědců v článku publikovaném v časopise Cell Reports Sustainability apelovala na to, aby bylo možné organismy vzniklé pomocí některých NGT používat i v ekologickém zemědělství.

Zasazení do kontextu 
Šlechtění rostlin je prastará činnost. Od konce 70. let umožnily biotechnologie posunout klasické hybridizační postupy (křížení organismů s požadovanými vlastnostmi a jejich systematický výběr) k metodám, které umí cíleně vnášet do nových organismů požadované genetické změny. Mezi hlavní způsoby využívané k zásahu do genetické informace, patří mutageneze, transgenoze, cisgeneze a intrageneze (bližší informace o těchto přístupech naleznete zde).

Proč se tedy používá genové inženýrství, když se rostliny mohou křížit? 
Protože přirozené křížení může být nevýhodné kvůli tzv. vazbě genů. Křížením se totiž nepřenáší pouze jeden gen, ale celá skupina, která může obsahovat geny pro nežádoucí vlastnosti. Příklad – divoké brambory z Peru a Mexika obsahují geny, které je chrání před plísní bramborovou (Phytophthora infestans). Zároveň jsou však nositeli mnoha nevhodných vlastností, které se šlechtitelé snažili potlačit. Přenos genu křížením by znamenal, že by se přenesly i nežádoucí vlastnosti a následně by bylo potřeba mnoho let pracného šlechtění k jejich odstranění. Techniky genového inženýrství, jako je cisgeneze, umožňují přenést pouze a přesně ten jeden požadovaný gen bez nežádoucích vlastností.

Pod pojmem nové genomické techniky (NGT) se rozumí moderní šlechtitelské techniky, které mění genetický materiál rostlin, zvířat nebo mikroorganismů, nejčastěji založenými na systému CRISPR-Cas. Lze sem zařadit cílenou mutagenezi, cisgenezi a intragenezi, ale nejenom tyto metody. Evropská komise v roce 2023 navrhla nová pravidla, která rozlišují NGT rostliny do dvou kategorií – NGT1 a NGT2.

Evropská komise navrhuje vyjmutí NGT1 rostlin (tj. s max. 20 genetickými úpravami, které by mohly vzniknout i přirozeným křížením nebo konvenčním šlechtěním) z přísné regulace pro GMO. Cílem je zjednodušit a urychlit jejich schvalování, protože se považují za srovnatelné s rostlinami získanými tradičním šlechtěním. To ale neplatí pro ekologické zemědělství. 

Navzdory tomu, že Evropská komise i Evropský parlament zatím zakazují NGT rostliny v ekologické produkci, vědecká komunita prosazuje jejich povolení, neboť jsou klíčové pro dosažení politického cíle 25 % ekologické zemědělské půdy v EU do roku 2030. Vědci argumentují, že nízké výnosy v ekologickém zemědělství (výnosy jsou o 15 % až 20 % nižší ve srovnání s konvenční produkcí) představují zátěž pro udržitelnou produkci potravin, a bez NGT je dosažení cílů udržitelnosti EU nepravděpodobné.

Návrhy vědců pro integraci NGT do ekologického zemědělství
Aby bylo možné překlenout rozdílné názory v rámci hnutí ekologické produkce, kde někteří argumentují, že NGT jsou v rozporu se systémovým přístupem, který je vlastní ekologickému zemědělství, a jiní vidí v NGT potenciál pro zvýšení odolnosti agroekosystémů, navrhují vědci tato řešení:

  • povolení NGTs v ekologickém zemědělství – zrušit současný zákaz NGT v EU pravidlech pro ekologickou produkci a umožnit jejich využití v ekologickém zemědělství paralelně s jejich akceptací v konvenčním zemědělství
  • vytvoření dvou typů ekologické produkce – „organické + NGT“ a „organické bez NGT“ s regulací na úrovni EU. Tím by se uznaly rozdílné spotřebitelské preference a zároveň by se umožnilo využití NGTs.
  • participativní správu –zapojení veřejnosti do rozhodování. Místo aby úředníci nebo politici rozhodovali sami, zapojí se do procesu i občané, farmáři a další dotčené skupiny. O řešení by mohly spolurozhodovat občanské poroty (vybraná skupina občanů dostane informace a diskutuje o problému), potravinové rady (místní orgány složené z různých aktérů – farmářů, spotřebitelů, vědců). Zřídit se mohou demonstrační farmy – místa, kde by se „organické + NGT“ organismy prakticky testovaly a ukazovaly nové přístupy. Místní iniciativy by mohly pomoci vyvinout řešení přizpůsobená regionálním podmínkám.

Zůstává však problém identifikace a sledovatelnosti produkce „organické bez NGT“. Pokud NGT organismy nejsou spolehlivě analyticky identifikovatelné (což je klíčový požadavek pro právní předpisy), bylo by nutné spoléhat na zvýšenou sledovatelnost v těsně kontrolovaných dodavatelských řetězcích, což by mohlo vést k problémům s důvěryhodností.

Vědci apelují na evropské zákonodárce, aby posoudili vědecky podložené argumenty a přijali efektivní regulaci, která by umožnila integraci NGT do ekologické produkce. Liberalizace NGT v ekologickém zemědělství by mohla dokonce usnadnit jejich integraci i do konvenčního zemědělství, jelikož by se snížily náklady na označování a požadavky na koexistenci pro všechny.

Autor: Petr Žák
 

Zdroje:

Zdroj: BIOTRIN