https://bezpecnostpotravin.cz/potravinarsky-uterek-akvakultura-v-cr-zpracovani-ryb-a-jejich-distribuce-v-cr/

Vydáno: 23. 5. 2023
Autor: ÚZEI

 

Foto: Shutterstock

Česká potravinářská společnost z .s. a Ústav zemědělské ekonomiky a informací Vás zvou na odbornou akci pořádanou v rámci potravinářských úterků, která se koná dne 30. května 2023 od 14:30 hod. v Klubu techniků na Novotného lávce č. 5, v Praze 1, v místnosti č. 318 ve 3. p. na téma:

„Akvakultura v ČR, zpracování ryb a jejich distribuce v ČR“

Přednášející
Ing. Vít Kotlín, DiS.
Rybářské sdružení
Ing. Jan Kašpar
Jihočeská univerzita v ČB, Fakulta rybářství a ochrany vod


ABSTRAKT

Úvod do akvakultury v ČR
Akvakultura je v posledních desetiletích nejrychleji rostoucím odvětvím celosvětové produkce potravin. Můžeme ji definovat jako cílevědomé obhospodařovaní vodních ploch za účelem dosažení stálých výnosů vodních organismů, a to nad rámec kapacity jejich přirozeného prostředí. Tento obor se liší od klasického rybářství ve volných vodách určitou úrovní managementu a zároveň umožňuje soukromé, či skupinové vlastnictví chovaných vodních organismů. Mezi hlavní přínosy akvakultury bezesporu patří:

  • rostoucí světové populaci dodává výživné, zdravé, čerstvé a lokální potraviny
  • snižuje potřebu lovu volně žijících ryb a tím přispívá k zachování rybích populací
  • akvakulturní produkce za sebou zanechává mnohem menší uhlíkovou stupu, než ostatní obory zemědělství
  • vytváří tolik potřebná pracovní místa i v odlehlých lokalitách

I přes zmíněné příležitosti a pozitivní aspekty se tento obor v dnešní době potýká s celou řadou výzev, jakými jsou například nepřiměřená ochrana rybožravých predátorů, nedostatek vody, půdní eroze, administrativní zátěž apod. S tím vším a mnoho dalším si musí dnešní producenti umět poradit, aby akvakulturu v ČR (převážně rybníkářství) uchovali i pro další generace svých následovníků.

Zpracování
Zpracování ryb a jejich distribuce v ČR – proč máme nejnižší spotřebu v EU? A dá se s tím něco udělat?Přednáška stručně shrnuje základní problematiku zpracování ryb a cestu rybích produktů ke spotřebitelům. Příklady dobré a špatné praxe, vliv silných osobností na možnosti změn, rozvoj tématu a vliv státního aparátu. Česká republika přistupuje k řešení tématu značně nejistě a bez větších komplexních účinných snah. Zároveň je segment značně odolný vůči většině jednorázových tlaků změnit způsob uvažování široké veřejnosti. Jistou mírou se na problematice negativně podílí tradice, zároveň ale pozitivně moderní trendy zdravé životosprávy a jako šedá eminence stojí za plentou ekonomika. Je možné najít kompromis? Nebo jsme odsouzeni být na věky považováni za národ, který nejí ryby?

 


Zdroj: ÚZEI